Možná, že jste si povšimli: Na žádném pražském domě nevisí pamětní deska s nápisem: Zde žil
a pracoval Neptun Kadeřábek. A přece - Neptun Kadeřábek žil. A pracoval. Někdy. Jinak byl
Neptun Kadeřábek zloděj.
Jeho otec vlastně nikdy hvězdářem nebyl, ale - jak se říká - fušoval do toho. Vyznal se v souhvězdích, věřil na komety a nafackoval muži, který tvrdil, že Saturn není viditelný pouhým okem.
23. září 1896 - tedy přesně padesát let poté, co Francouz Leverrier objevil planetu Neptun, se stal starý Kadeřábek otcem. Tím bylo rozhodnuto o křestním jménu novorozeněte.
Neptun Kadeřábek nesl své jméno velmi těžce, ačkoliv mohl být rád, že Francouz Leverrier neobjevil, dejme tomu, Andromedu, protože Andromeda Kadeřábek - cítíte jistě sami, jak se to
k sobě nehodí.
A právě pro fosvé jméno se stal Neptun zlodějem. Od mládí se totiž muse] stranit lidí, aby unikl posměchu, a v jeho nitru dařilo se četným komplexům. Vyhýbal se lidem i práci. Kradl, protože z něčeho žít musel. A tak jednoho dne bloumal po ulicích a tu spatřil drobného, slušně oděného muže, který nesl na hedvábné šňůrce úhledný balíček.
-To bude bohatý strýček, který nese dárek vnoučatům, uvažoval Neptun. Tak se podíváme, co jim hezkého nese. A šmik, hedvábná šňůrka je přeříznuta a Neptun Kadeřábek v trapu.
Udýchán přiběhl domů. Už několik let překonával Neptun zcela bezděčně běžecké rekordy na tratích různé délky. Jednou dokonce běžel jakýsi menší maratón, když byl odcizit husu v Libuši.
Neuvědomil si však nikdy, v čem je jeho silná stránka, a tak teprve o dvacet let později Emil Zátopek to byl, kdo nám získal nějaké ty medaile. Neptun položil balíček na stůl, ale nerozbalil ho. Šel si uvařit kávu. Rád se totiž napínal.
Když byla káva dopita, začal pomalu rozbalovat. Pod prvním hedvábným papírem byl další, o něco silnější, a pak ještě jeden. Když i ten byl odstraněn, Neptun Kadeřábek sprostě a hlasitě
zaklel. V balíčku byly samé papíry. Pečlivě srovnané a popsané úhledným písmem. To by nebylo
to nejhorší, kdyby tam ovšem nebyl titulní list. Titulní list s nápisem NEPOKRADEŠ! Román zloděje. Sepsal Václav Vladivoj Kincl.
Neptun se cítil obelstěn, pokořen, podveden a dokonce i okraden. V návalu zlosti chtěl věc předat policii, ale pak si řekl, že spisovatel už jistě stejně zapadl do víru velkoměsta. Vlastně Prahy.
Onoho večera se ozývaly z Neptunova bytu nezvyklé zvuky. Zloděj Kadeřábek plakal. Kdyby se alespoň ten pitomý román nejmenoval Nepokradeš! Kdyby se jmenoval třeba Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému, nebyla by to taková ostuda. Několik dní se Neptun Kadeřábek pokoušel zapomenout na osudný rukopis, ale takový román - to není dluh! Kadeřábka se zmocnil pocit, že dokud román nepřečte, nic neukradne. Netušil, že po přečtení románu teprve ne. Kdyby tušil, nečetl by.
Nepokradeš, román zloděje od V. V. Kincla, byl smutný příběh otrlého kapsáře, který nebýt sirotkem, okradl by i vlastního otce. Však to taky dopracoval! Věšeli ho v Meziříčí na náměstí a teprve pod šibenicí honil zločinec bycha, leč pozdě. Neptun Kadeřábek zneklidněl. Ztratil sebedůvěru. Před očima stále viděl Kinclova kapsáře, kterak pod šibenicí volá: Proč jsem se dal na
cestu zločinu! Tedy nikoliv: Proč jsem se dal chytit - jak by se dalo čekat. Toto překvapující zvolání zapůsobilo na zloděje Kadeřábka nejvíc z celé knihy. Po přečtení rukopisu rozhodl se Neptun Kadeřábek, že se stane poctivým občanem. Nepokrade - jak praví V. V. Kincl - naopak. stane se spisovatelem podobně jako V. V. Kincl a bude psát stejně krásné romány jako V. V. Kincl.
Koupil si pero a papíry a pustil se do psaní. Dlouho do noci sedával nad čistým papírem a pořád nic. Uhryzal celou násadku, takže bylo nutno koupit novou, a stále nic. Až jednoho večera ho
políbila Múza. Vzal pero a napsal:
NEPOKRADEŠ
- ROMÁN ZLODĚJE
- NEPTUN KADEŘÁBEK
Pak zahodil titulní list Kinclova románu a k rukopisu přiložil svůj:
NEPTUN KADEŘÁBEK
- NEPOKRADEŠ
- ROMÁN ZLODĚJE...
Pak se zamyslil a škrtl podtitul román zloděje. To je zbytečné. Potom se odebral do nakladatelství, kde rukopis odevzdal.
Když po několika měsících otevřel autorský výtisk románu Nepokradeš, šeptal si pohnutě:
A potom že se člověk neuživí poctivým způsobem.
