NEJVESELEJŠÍ TRAGÉDIE 

 V ČESKU

Podtitul: 50 let ústrků a slávy 

Reminiscenční procházka historií divadla Semafor, ve které se vzpomíná na slavné písně, scénky i dobové kritiky.

režie: Jiří Suchý 
libreto a texty písní: Jiří Suchý 
kostýmy a scéna: Jiří Suchý 
hudební nastudování a aranžmá: Jakub Přibyl a Jiří Svoboda 
hudba: Jiří Šlitr, Jiří Suchý, Ferdinand Havlík 
premiéra: 30. 10. 2014 
derniéra: 6. června 2016 
počet repríz: 27 

Hráli
Jiří Suchý 
Jitka Molavcová 
Lucie Černíková 
Zuzana Maxa 
Marta Falvey Sovová 
Ivana Korolová 
Petr Šudoma 
Ondřej Havel 
Tomnš Löbl 
Petr Macháček 
Michal Stejskal 
Jolana Haan Smyčková 
Olina Patková 
Karolina Gudasová

Orchestr divadla Semafor ve složení: Jakub Přibyl nebo Jiří Svoboda - piano, Pavel Greifoner - basová kytara, Vratislav Plachetka - bicí, saxofon a klarinet - David Vrobel nebo Marek Prokop, kytara - Vladimír Vandrovec nebo František Prokop 




Písničky: 
Léta dozrávání 
Ukládám si do paměti 
Melancholické blues 
Píseň kariéristky (původní název Píseň kariéristy) 
A město zdobí slunce jas 
Vyvěste fangle 
Tulipán 
Glory glory haleluja 
Balada z mlází 
Nevyplacený blues 
Krajina posedlá tmou 
Nastala doba těhotná šerem 
Jo to jsem ještě žil 
Funebr song 
Nána v povětří 
Splnit si sen 
Šantánová myš 
Končí divadlo 
Zavládla černá noc 
Když doba zlá 
Pane Erbene 
Balerína Barbara 
Rekviem za utopenou rybu 
Propil jsem gáži 
Hojivá mast 
Jednoho dne začly zvonit klíče 
Ale my hrajeme dál 
Holka modrooká 
Všechno se tenkráte proti mně spiklo 
Hned se zvedni a jde se dál 
Ráno na palubě parolodi 
Krasohled 
Říkadla pro Madlu a pro Kadla


Recenze


pátek 31. října 2014
Radmila Hrdinová, Právo


Dost o tom ví Jiří Suchý, který legendou je a bez něhož by Semafor pravděpodobně už dávno neexistoval.

Procházka po dějinách semaforských ústrků a soumraků se ubírá cestou citace dobových kritik a hlavně písniček, dialogů a scének. Zazní tu Obnošená vesta, Tulipán, Jó to jsem ještě žil, Krajina posedlá tmou, Nevyplacený blues z Dobře placené procházky, Pane Erbene a mnoho dalších známých písní, stejně jako ty méně známé a v závěru jedna zbrusu nová.

Jiří Suchý je obratným průvodcem po ústrcích i slávě Semaforu, obojí komentuje s nadhledem a noblesou, do níž jen tu a tam skápne oprávněná kapka hořkosti. Kritické glosy si protiřečí a diváci se baví tím omezeností dobových soudů o fenoménu Semafor, s nímž si nejen tehdejší cenzorové, ale i kritika mnohdy nevěděla rady. A neví vlastně dodnes.

Nade vším ční energie, vtip i sarkasmus semoforského principála, o němž kritika hned v roce 1959 napsala, že "jako zpěvák sotva obstojí". Opak je pravdou i po pětapadesáti letech. A jeho kritizovaný "jeden výrazový šuplík" je stále neodolatelný. Výborně mu sekundují zejména něžná i dravá Jitka Molavcová, tajemná a sexy Jolana Smyčková, precizně komisní a pitomá cenzorka Oliny Patkové. V jednom bych ale s kritickými glosami z programu souhlasila - dívčí část mladého souboru postrádá na jevišti osobitost a šarm, kterou oplývají jejich výše citované starší kolegyně. Ondřej Havel jakožto mladý Jiří Suchý je výborný.

Procházka semaforskou historií je zábavná a taky z ní mrazí. Nejpotěšující skutečností ale je, že divadlo, nad kterým se tolikrát smrákalo, září stále vysokým leskem.