LJUBA HERMANOVÁ

Narodila se jako druhé dítě Anně a Janu Hugovi Herrmannovým; pokřtěna byla Luběnka. Otec byl úředníkem na státní dráze ve Všetatech. Matka byla absolventkou rodinné školy v Jablonci a byla ochotnickou herečkou. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy a Ljuba Hermanová studovala na klasickém gymnáziu v Hálkově ulici na Vinohradech (pozdější Londýnská ul.), ze kterého přestoupila na reálné gymnazium Minerva ve Vojtěšské ulici. Studovala francouzštinu, byla zapsána také do hodin klavíru a s divadlem začala v dětských představeních v Hudebním divadle v Nuslích. Studia na pražské konzervatoři nedokončila, už jako sedmnáctiletá začala vystupovat ve smíchovské Aréně, odtud přešla do Švandova divadla. Začínala jakožto operetní subreta v Národním divadle v Bratislavě, později zpívala v Praze v Moderní operetě (která působila ve Varieté Karlín), dále v Theater an der Wien ve Vídni a v divadle ve Stýblově pasáži v Praze. Pohostinsky vystupovala v Brně i v zahraničí, např. v Paříži. Ve třicátých letech 20. století již byla velice známá i populární. V roce 1934 se stala hlavní ženskou pěveckou hvězdou Osvobozeného divadla, kde si jako jediná žena zahrála a zazpívala v předscéně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Již před tím se ale v roce 1932 objevila ve filmu V+W Peníze nebo život, kde zpívala společně s Hanou Vítovou evergreen Život je jen náhoda. Až do začátku druhé světové války vystupovala s hereckou společností Nového divadla Oldřicha Nového.Vzhledem k tomu, že byla poloviční židovka, nesměla z rasových důvodů po dobu šesti let v období Protektorátu vůbec veřejně vystupovat. Po válce v roce 1947 začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem opět z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, následně byla spoluzakladatelkou Divadla Na zábradlí s I. Vyskočilem a J. Suchým. Zpívala řadu písní k představením Kdyby 1000 klarinetů a Faust, Markétka, služka a já (na deskách vyšly: Potkala jsem ho pršelo, Láska to jsou jenom písmena, Jsem žena, která ví, Láska a karty, Nesplněné přání, Píseň o myši a jedu). Mnohem později natočila na své album nazvané jen Ljuba Hermanová Suchého text Ryba a papoušek (na melodii Ricochet). Mezitím se ale v roce 1961 ještě jednou sešla s JS ve studiu, kdy za doprovodu Vlachova orchestru nazpívali na singl duet z filmu Lidé za kamerou Trilobit se diví (text Josef Kainar). Václav Havel (tehdejší dramaturg Divadla na Zábradl) společně s Milošem Macourkem napsali její první recitál s názvem Nejlepší rocky paní Hermanové. Další veleúspěšný recitál v Divadle na zábradlí pro Ljubu Hermanovou napsal Jaroslav Dietl s názvem Kdo jste, Ljubo Hermanová?. V té době také začíná vystupovat i v kabaretu Večerní Brno. V 60. letech vystupovala i v divadle Rokoko, např. v revue Šaška a Vostřela Devět klobouků na Prahu. (Blues z refýže). V závěru svého života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem. V celém kontextu české populární hudby je právě Ljuba Hermanová považována za ženu zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či Hana Hegerová.