KONZERVATIVNÍ DIVADLO MÁ PRÁVO NA EXISTENCI

Markéta Jůzová, 18. 7. 2008, iHNed.cz

Divadlo Semafor po změnách v grantové politice, která ho původně málem přivedla na konec své existence, prochází citelnými změnami. Z finančních důvodů kvůli grantové politice byla existence Semaforu ještě začátkem června ohrožena, ale zánik divadla byl zažehnán přidělením grantu a příspěvku na nadcházející jubilejní padesátou sezónu. Semafor v současnosti prochází další novou změnou: "O těchto prázdninách zakládáme společnost Divadlo Semafor o. p. s., poněvadž nám to bylo doporučeno z Magistrátu hlavního města Prahy," říká ředitel a zakladatel legendární pražské scény Jiří Suchý, který má momentálně ke příležitosti zahájení divadelních oslav rozepsané už další nové hry - Já jsem otec Žemle a já matka Bemle, Šlitr s námi a zlý pryč.

Existence Semaforu byla ještě v červnu ohrožena, ale do sezóny 2008 / 2009 vstupujete již s grantovým příspěvkem. Jak funguje nyní vaše divadlo?

Určitý pokrok se dosáhl, řádově máme přislíbeno asi 7 miliónů korun na rok 2008 i zpětně. Je to zřejmě odvislé od toho, jak dopadne audit. Myslím si, že auditem projdeme bez nějaké úhony. Když u nás proběhly jakékoliv kontroly, tak se ukázalo, že bylo všechno v pořádku a divadlo je dobře vedené. Máme pětadvacet zaměstnanců, včetně techniky a administrativy. Peníze zbytečně nerozhazujeme.

Divadlo Semafor už bylo transformováno a já jsem se nešťastně transformoval na společnost s. r. o., protože mi bylo mi řečeno, že pokud nebudeme vydělávat, tak nebudeme moci získávat podporu. O těchto prázdninách zakládáme společnost Divadlo Semafor o. p. s., poněvadž nám to bylo doporučeno z Magistrátu hlavního města Prahy. My jsme dost konzervativní divadlo, ale myslím, že i konzervativní divadlo být musí a má právo na existenci. Nejsme žádný výboj moderní kultury.

Nadcházející sezóna vašeho divadla bude už jubilejní padesátá. Mohl byste přiblížit novou hru, se kterou plánujete zahájit oslavy?

Zahájení sezóny bychom měli oslavit 17. září novou premiérou hry Šlitr s námi a zlý pryč, kterou teď dopisuji. Na novou premiéru budeme mít naštěstí víc času, větší prostředky, takže oslava bude důstojnější. Bude to zase kabaret, protože tato forma se nám velmi osvědčila, dělá se totiž velmi rychle. Z pětasedmdesáti procent v něm budou Šlitrovy písničky a celé to bude sled čísel ve starém kabaretním stylu jak naše slavná hra Jonáš a tingl-tangl, která byla také ve stylu starých šantánů a tingl-tanglů. Ve hrách Jonáš a tingl-tangl, Jonáš a doktor Matrace jsme měli s Jiřím Šlitrem velmi výraznou situaci, ve které jsem se snažil vyprávět anekdotu, on ji nechápal a rozebíral ji naprosto nemožným způsobem. S Jitkou Molavcovou chceme experiment s anekdotou zopakovat.

Hru Šlitr s námi a zlý pryč budete režírovat opět vy?

Ano, protože jsem levný. Dělám to zadarmo. Kdysi jsme angažovali renomované režiséry, např. Jiřího Menzela nebo Evalda Schorma, ale teď na to momentálně nemáme.

V poslední době se proměňuje Semafor i po formální stránce inscenací, které dříve byly především komorního rázu. Sám jste avizoval, že se bude muset Semafor vydat směrem k větší výpravnosti. Bude nová inscenace rozsáhlá tak, jak vaše předchozí režie her Lysistraty nebo Sekty?

Ano, už v loňském roce jsem vyhlašoval, že budeme dělat výpravnější inscenace, ale pak nás postihla ztráta více než poloviny grantů, takže padla i tato idea. Ale teď, jak říkám, se blýská na lepší časy, takže budeme konečně moci divákovi poskytnout to, co hrdlo ráčí.

Nový kabaret nebude tak rozsáhlý jak třeba naše hra Lysistrata, kde je na scéně pětadvacet lidí a orchestr, ale díky magistrátnímu příspěvku, to nebude zase tak ubohoučký, jako jsme měli kabaret Děti kapitána Granta, kde jsme vybrali kostýmy z fundusu a fotbalové dresy jsme dostali od sponzora, takže nás to skoro nic nestálo.

Díky tomu, že je móda velkých muzikálů, tak diváci prahnou spíš po větší zábavě, a proto se musíme přizpůsobit i tomuto trendu. V případě her Lysistrata, Sekta nebo Sukně smutnou jehlou spíchnutá se ukázalo, že výpravná představení se prodávají nepoměrně lépe než komorní.

Které nové hry se objeví na repertoáru jubilejní sezóny Semaforu?

Pokud seženeme sponzory, protože na to by nám magistrátní příspěvek nestačil, tak bychom rádi obnovili u příležitosti padesáti let Semaforu naši nejúspěšnější inscenaci z historie, kterou byla Kytice a zařadili bychom ji na repertoár až na jaře příštího roku.

Kromě ní uvažuji o nové hře, kterou už mám rozepsanou a kvůli kabaretu Děti kapitána Granta jsem na ní přerušil práci, protože přišlo něco naléhavějšího. Je to nová crazy komedie, která se jmenuje Já jsem otec Bemle a já matka Žemle. Byla to dětská říkačka z mého dětství určená pro čtyři děti a hrávala se na besídkách v mateřské školce. Rozhodl jsem se, že ji oživím v dadaistické komedii. Premiéra by měla být v listopadu, protože v prosinci nasazujeme vánoční program, který je v Semaforu už tradiční několik desítek let a nejvíc na něj diváci chodí, takže přidáváme i představení, protože vánoční program bývá vyprodán.

Přemýšlím i o dalších hrách a další retrospektivě. Z historie Semaforu jsme zvažovali i jiné úspěšné hry, ke kterým patřila hra Poslední štace nebo hra Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40.

Rozhodl jste se některé hry z repertoáru už stáhnout?

Postupně budeme stahovat menší hry. Myslím, že během sezony stáhneme hru Pokušení sv. Antonína s nádhernou muzikou Vladimíra Franze. Právě náročná hudba byla důvodem, proč hra nedosáhla masového rozšíření, protože semaforské publikum je nasměrované na písničky Šlitrovský a post Šlitrovský. Znám diváky, kteří na hru chodí soustavně. Jedna divačka se mi přiznala, že už ji viděla čtrnáctkrát, já i Jitka ji máme také velice rádi. Stáhneme také hru Jako když tiskne, která je o bulvárním tisku, protože se hraje už moc dlouho.

Výroční den založení Semaforu bude sice až v jedenapadesáté sezóně vašeho divadla.

Prozradíte už nyní, jak a kde budete výročí slavit? Přímo na den vzniku Semaforu 30. října 2009 chystáme velký koncert ve Smetanově síni s Českým národním symfonickým orchestrem. Na program "The Best of Semafor" vybereme nejatraktivnější tituly písniček z celé historie našeho divadla. Sezónu chceme také zahájit instalováním výstavy historie divadla ve fotografiích na schodišti Semaforu. K výročí padesáté sezóny Semaforu bychom chtěli vydat reprezentativní knížku 50 nejkrásnějších fotografií z historie Semaforu, protože u nás často fotili znamenití fotografové.

Vedle své mimořádně aktivní práci v Semaforu stále skládáte básně. Psaní básní se věnujete průběžně?

Básně neskládám průběžně, ale jednou za čas. Při psaní poezie si odpočinu, třeba o dovolené. Jsem workoholik, když si chci prostě vydechnout, tak okamžitě začnu dostávat nápady. Pak raději vezmu do ruky tužku a píši. Občas se stane, že mi některé místo v básni dá pořádně zabrat, ale musím ho překlenout. Já nedovedu odpočívat pasivně, to mi bohužel není dáno, i když po tom nesmírně toužím. Jen spánek je pro mne pravý způsob odpočinku.

V pražském Národním divadle hrajete v buffo opeře Dobře placená procházka, k níž jste složil také libreto i hudbu společně s Jiřím Šlitrem. Jak vnímáte po roce tuto inscenaci režisérů Miloše a Petra Formana, když ji srovnáte s vaším divadelním přístupem v Semaforu?

Dobře placená procházka se za rok určitě nevyvinula, protože u Formana to bylo udělané přesně, což je trochu proti mému způsobu herectví. Já tam trochu trpím, protože tam jsou na zlomky taktů vymyšlené pohyby, vše je řízené symfonickým orchestrem a člověk se musí strefovat nejen do příslušných slov a not, ale i do příslušných pohybů. Když se jdete podívat do Semaforu na premiéru a potom třeba na padesátou reprízu, tak už vidíte znatelný pokrok. Ze hry vypadnou věci, které nezabraly a objeví se v ní třeba nové, prostě je to celé uvolněné. Teď třeba jsme měli premiéru Sekty a já jsem pak začal předělávat první polovinu, protože byla nesmírně zdlouhavá a neuspěla. Druhá polovina se publiku velice líbila. Teď první polovinu hry krátím a hlavní roli udělám operní, zatímco ostatní role budou činoherní. Využiji výborné kvality hlasu hlavní představitelky. Zároveň hru trošičku ozvláštním. A od podzimu bude Sekta trochu jiná. A to je v naší práci dost běžná věc. Když jsme měli premiéru hry Smutek bláznivých panen, která trochu byla ovlivněná surrealismem a skutečnost v ní byla snová, dostalo se jí od publika velmi chladného přijetí. Hru jsem začal předělávat, vypustil jsem např. celý obraz a napsal nový jiný atd. Pak jsme ji hráli osm let s nesmírným úspěchem a dosáhla mnoho repríz. Je to výhoda autorského divadla, že se může přepisovat a připisovat, vypouštět a zase naopak přidávat. A to mne, upřímně řečeno, na divadle baví.

S nastudováním Dobře placené procházky jste hostovali dokonce v moderní budově Palau de les Arts Reina Sofía ve Valencii. Jak na vás působilo španělské prostředí?

Byla to pro mne poměrně zvláštní zkušenost. Lidé reagovali na poměrně správných místech, takže titulky splnily svůj informativní účel, ovšem poetiku jsme nemohli přenést.