AŤ ŽIJE VELRYBA

Ze hry Člověk z půdy

Totiž, když je člověk literární postavou a toulá se písemnictvím jako já, tak nemusí chodit pořád pěšky. Já jsem zrovna nedávno jel vlakem.

Nevím už proč, snad jsem byl dlouhou dobu čistej nebo co a naproti mně seděli dva biolózi a bavili se o velrybách. Zřejmě to nebyly žádný detailisti. Ten mladší biolog tomu byli tak čtyři tvrdil, že velryba má nohy. Chtěl jsem mu vysvětlit, že velryba nemůže mít nohy, protože velryba je savec a savci... No jsem ho nechal bejt přece nebudu takhle... Pak jsem si vyndat knížku, že si budu jako číst. Vyndám si Švejka, otevřu... ony jsou to logaritmické tabulky.

Komunální knihař mi to váže všechno na jedno brdo. No, ale nechme satiry. Zkrátka, začal jsem se díky tomuto omylu nudit.

No a naproti mně si sedí někdo, kdo si vymejšlí hlouposti prostě velrybu s nohama a protože jsou mu čtyři roky a protože mu to tím pádem projde má o zábavu postaráno.

A já mu začínám závidět.

Já kdybych si začal takhle vymejšlet, já bych si to nemohl dovolit ve svejch letech.

Jak by to vypadalo, kdybych si začal vymejšlet velrybu s nohama.

Tak vy tvrdíte, že velryba má nohy. No tvrdím. No a dokažte to. No a jakej jsem?

Kdyby skutečně existovala velryba, která by měla nohy, že by se v té věci jako mohla za mě potom postavit, tak si troufnu. Jenomže to zase už by nebyla legrace.

No vlak jel dál, cesta byla dlouhá a úmorná, a tak jsem si řekl. Když on může nahlas, tak já můžu v duchu. A začal jsem si vymejšlet, abych nekopíroval, velrybu s rukama. A přišel jsem na to, že to je vlastně ohromná věc taková velryba z rukama třeba pro divadla rovnou, když ráda tleská... totiž to něco vydá, to jsou ruce jak Švehlovy pozemky. Blbost, to jsou velruce. Taková velryba, když jednou tleskne, tak to vypadá jako desetiminutovej aplaus. Takový zvířátko podchytit, zvát si ho na premiéry, nenápadně ho zamíchat někam mezi lidi, to by byl úspěch zaručen. To ovšem jenom veliká divadla můžou a potřebujou.

Víte. Já si stejně Často říkám, že jednou přijde doba, kdy bude svět úplně jinačí. Lidi totiž přestanu mít starosti. Začnou si vymejšlet jako ten v tom vlaku. Budou mít víc času i na hloupostičky, zkrátka stanou se tak trochu dětmi. A jejich děti ty už nepřestanou bejt dětmi, takže svět se promění vlastně v takový obrovský jesle a pak najednou tady bude místo i pro tu velrybu s nohama.